S životem jsou bohužel spojeny také nepříjemné a smutné situace, to nikdo z nás nezmění. Asi tím nejsmutnějším, co každého z nás jednou potká, je úmrtí blízké osoby. Tato událost bývá extrémně náročná. Nejen, že člověk musí být dostatečně silný na to, aby se vyrovnal například s odchodem jednoho z rodičů, musí také sebrat veškeré síly a vyřídit všechny neodkladné záležitosti.
Obsah článku
Finanční náročnost pohřbu a jak souvisí s dědickým řízením
Jako by toho nebylo dost, v této náročné životní situaci musí pozůstalí často řešit také finanční náročnost pohřbu. Nejde totiž o žádnou malou částku, kompletní vypravení pohřbu se často pohybuje až na úrovni kolem 15 000 – 20 000 Kč. Alespoň částečně lze tyto náklady zmírnit příspěvkem od státu, tzv. pohřebným.
Pokud však dojde k situaci, kdy osoba zemře v cizině například během dovolené či služební cesty a je nutná její repatriace (tedy návrat zemřelého do vlasti), mohou se náklady ještě několikanásobně navýšit. Takováto situace může být velmi náročná jak finančně, tak psychicky, a pohřebné ji může pozůstalým alespoň částečně usnadnit.
A jak to všechno souvisí s dědickým řízením? Jednoduše je to kvůli roli vypravovatele pohřbu. Poté, co osoba zemře, oznámí lékař konstatující smrt tuto skutečnost na matriční úřad. Poté následuje vystavení úmrtního listu. Právě ten matrika zašle soudu spolu s informacemi o tom, kdo vypravil pohřeb. Soud poté vybere nestranného notáře, který bude mít na starosti vedení dědického řízení. Tento notář řízení o pozůstalosti zahájí tím, že kontaktuje osobu, která byla zemřelému velmi blízká. A právě pro tento první kontakt s pozůstalými nejčastěji využívají notáři kontakt na osobu, která vypravovala pohřeb.
Co je to dědické řízení?
Dědické řízení lze definovat jako soubor právních úkonů, které vedou k přerozdělení majetku zesnulého mezi jeho dědice.
Pozůstalí by měli počítat s tím, že do dědictví nespadá pouze majetek zesnulého v podobě peněz na bankovních účtech nebo například nemovitosti, kterou po sobě zanechal, ale také jeho případné dluhy. Pokud se dědic rozhodne dědictví přijmout, vždy proto bude dědit jak majetek, tak tyto finanční závazky zesnulého.
Jakým zákonem se dědické řízení řídí?
Dále se podíváme na to, jak bude vypadat samotný proces dědického řízení, který se řídí Zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (§ 98 – § 288a). Samotná dědická práva a povinnosti pozůstalých pak upravuje Občanský zákoník (Zákon č. 89/2012 Sb., Část třetí – Absolutní majetková práva, Hlava III – Dědické právo, § 1475 – § 1720).
Průběh dědického řízení
Notářův postup při dědickém řízení začíná kontaktováním blízké osoby zesnulého. Jak jsme si již řekli, velmi často je to osoba, která zemřelému vypravila pohřeb. Tuto osobu si notář předvolá na schůzku. Tím začíná předběžné šetření.
Předběžné dědické řízení o pozůstalosti
Pozůstalý by na schůzku s notářem měl jít již připraven – urychlí tím celý proces dědického řízení. Měl by s sebou mít minimálně tyto náležitosti – doklad totožnosti, jména, adresy a data narození všech případných dědiců, podklady k majetku a případným dluhům zesnulého (tedy například podklady k bankovním účtům, vkladní knížky, vlastnické listiny k movitému i nemovitému majetku, smlouvy o půjčkách, úvěrech či o dalších případných dluzích a podobně), případnou závěť, pokud jí zesnulý po sobě doma zanechal, a také doklady o nákladech na pohřeb zesnulého.
Pokud tyto doklady pozůstalý s sebou mít nebude, notář si bude zjišťovat informace sám – bude se ptát na rodinné poměry zesnulého (zda žil v manželství, kolik měl dětí, kdo s ním žil ve společné domácnosti a jaký měl k němu příbuzenský vztah, zda ještě žijí rodiče zesnulého, jaké má další příbuzné a podobně), a také na jeho majetkové poměry.
Tímto způsobem notář zjistí okruh dědiců zemřelého. Následně si musí ověřit také jeho správnost, a to přes centrální evidenci obyvatel. Poté si ověří také podklady dodané k majetkovým poměrům zesnulého.
Poté bude dohledávat také spoustu dalších informací. Přes evidenci Notářské komory bude zjišťovat zejména to, zda zemřelý nesepsal závěť, dědickou smlouvu či listinu o vydědění. Pokud se takové doklady najdou, dědické řízení se bude řídit přáním zesnulého, tedy nastane dědění ze závěti. V případě, že se nenajdou, bude následovat dědění ze zákona podle dědických tříd.
Jaké jsou dědické skupiny?
Zákon rozděluje případné dědice do 6 tříd. V první řadě dědí samozřejmě I. třída dědiců. Není-li v této skupině nikdo, kdo by dědil ze zákona, přechází dědické právo na II. třídu. Tímto způsobem může dědictví přejít až na VI. třídu dědiců. Nenajde-li se žádný dědic, přechází poté dědictví na stát. Kdo do jednotlivých skupin dědiců patří?
- I. třída – Zemřelého děti a manžel/manželka dědí stejným dílem. V případě dědictví po rodičích tedy děti dostanou úplně stejný díl, jako například jejich matka, manželka zemřelého v dědictví po manželovi. Podíl dítěte, které nedědí, přechází zase na jeho potomky.
- II. třída – Nedědí-li děti, dědí manžel/manželka/registrovaný partner/lidé žijící se zemřelým ve společné domácnosti alespoň po dobu 1 roku před jeho smrtí, a také jeho rodiče.
- III. třída – V této třídě dědí stejným dílem sourozenci zemřelého.
- IV. třída – Dědí prarodiče zemřelého.
- V. třída – Dědí prarodiče rodičů zemřelého.
- VI. třída – Dědí prasynovci, praneteře, strýcové a tety zemřelého.
Zjišťování pozůstalosti a oceňování majetku
Kromě informací, které dodají pozůstalí, si notář bude sám dohledávat i další skutečnosti. Kontaktovat bude banky, pojišťovny a podobné instituce. Získanými informacemi doplní to, co už se dozvěděl od pozůstalých, a následně dá dohromady jmění zemřelého.
Poté bude následovat ocenění tohoto jmění, tedy zjištění hodnoty všech aktiv a pasiv v okamžiku smrti zůstavitele. V případě dědění velkého majetku může notář nechat ohledně této hodnoty vypracovat znalecké posudky.
Poté, co má notář připravený okruh dědiců i soupis veškerého majetku a případných dluhů zemřelého, přijde na řadu konečné jednání.
Konečné jednání
Konečné jednání je ukončením dědického řízení. Osoby, které notář určil jako zákonné dědice, bude sám kontaktovat a pozve je na schůzku. Informuje je o tom, co mohou zdědit a také o tom, že dědictví mohou odmítnout. K tomuto kroku často dědicové přistupují v případě, kdy je dědictví předlužené (zdědili by víc dluhů, než je cena zděděného majetku).
Pokud jde o dědictví ze závěti, v této fázi notář dědicům přečte závěť. Stejně jako v případě dědění ze zákona, i při dědění ze závěti může dědic dědictví odmítnout. Opačnou situací je, kdy dojde k vydědění neopomenutelného dědice, například potomka zemřelého. Důvody vydědění mohou být různé – nezpůsobilost dědice, jeho nezájem o zemřelého za jeho života, neposkytnutí pomoci v nouzi či například nezřízený životní styl dědice a páchání trestné činnosti.
V těchto případech jde o závažné důvody, kvůli kterým i neopomenutelný dědic může být vyděděn. Pokud se dědic cítí dotčený a myslí si, že na jeho vydědění nebyly dostatečné důvody, může přistoupit k napadení závěti.
Lhůta pro napadení dědictví jsou 3 roky od chvíle, kdy se dědic dozvěděl o možnosti dědit. Stejná lhůta platí také pro napadení dědictví ze zákona, pokud si některý z pozůstalých myslí, že je právoplatným dědicem a notář ho během řízení opomenul.
Pokud na schůzce probíhá vše tak, jak má, a dědicové se dohodnou na přerozdělení majetku, jejich podpisy se potvrdí dohoda o vypořádání dědictví. Pokud nastane spor a dědicové se dohodnout nechtějí, rozhodne o tom, jak se rozděluje dědictví, notář, a to na základě usnesení o rozdělení dědictví podle zákonných podílů dědiců. Dědické řízení o pozůstalosti je tím ukončeno.
Jak dlouho trvá dědické řízení?
Lhůty dědického řízení mohou být různé. Pokud jde vše bez problémů, první schůzka s notářem přichází na řadu zhruba po měsíci od smrti zůstavitele. Za další 3-4 měsíce se notář propracuje ke konečnému jednání. Je potřebné se proto připravit na to, že dědické řízení bude trvat minimálně 4-6 měsíců.
Pokud nastanou jakékoliv problémy (ztížené hledání dědiců, spory mezi nimi, velký rozsah pozůstalosti, potřeba vypracování znaleckých posudků a podobně), dědické řízení se může velmi výrazně protáhnout a trvat i roky.
Dědické řízení – poplatky
Dědická daň byla před lety v ČR zrušena a dědictví se nezahrnuje ani do daně z příjmů. Nutné ale je připravit se na to, že bude potřebné zaplatit odměnu notáři. Ta je stanovena vyhláškou a odvíjí se od hodnoty majetku zemřelého.
Dědické řízení se snadno může stát nepříjemnou záležitostí. Často jsou k vidění například spory mezi dědici či napadení závěti. Teď už však průběh řízení znáte dopodrobna a víte, co od toho můžete očekávat. Proto by pro vás tato situace mohla být o něco snazší.
